V nesouladu

23. prosince 2017 v 18:21 | Náťa |  Moje žvásty
Frekvence, na níž teď bije moje srdce prostě neladí se zbytkem těla. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsem teď už skoro týden nemocná. Shonu v nákupácích jsem se úspěšně z větší části vyhla, nastydnout jsem neměla kde... a i tak už od úterního večera ležím v posteli (Vyjma čtvrtku, kdy si moje já usmyslelo, že je skvělej nápad si jít v horečce napsat velkou písemku z češtiny, abych si to netáhla až do ledna... fakt nebyl. V tomhle mě asi vejška jednou zabije.). Nebo se moje tělo jenom snaží dodržet i letos každoroční tradici, kdy bývám o vánoční i letní prázdniny nemocná. Loni se to teda nějak nevyvedlo, a tak se mi to vrací dvojnásobnou měrou teď. Nebo si to už jenom po těch pár letech co to tak bylo programuju.

Poslední dobou se to ve mně všechno tak nějak pořád bije. Těžko nacházím něco, co by se mnou ladilo déle, než pár minut. Ať už je to nálada, činnost, hudba... Jakobych uvnitř mě hrál takový Babymetal (pusťte si na vlastní nebezpečí), nemohla se rozhodnout, jestli chci být pop nebo metal, ale stejně se to ještě nerozpadá. Nebo si moje srdíčko vymyslelo vlastní stupnice, které není ani jako moll, ani Dur, ale prostě jako divná směska bez ladu a skladu, bez jakékoliv harmonie. Snad se někdy naladím na něco jiného, funkčního, jednolitého? Nebo si v sobě zjednám pořádek? Nemůžu pořád čekat na nějaký impulz zvenku. Na správnou vlnu mého okolí. Nemám hledat někoho či něco, pro co bych byla družicí, musím se nejdřív naučit vystačit si sama se sebou, najít tu správnou melodii mého srdce.

Ať tak či tak, každá možnost bude muset počkat, než se ta melodie alespoň rozhodne, odpovídat stupnicím. Na výběr moll či Dur je času dost, ale v mém aktuálním stavu si raději zalezu pod peřinu s horkým čajíčkem. A s Dorianem Grayem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama