Světélka nočního města

23. ledna 2018 v 17:19 | Náťa |  Moje žvásty
Takovéto, když máte s přáteli přespávačku. A druhý den máte někam brzo ráno jet. Ale i tak vás nenapadne s kamarádkou nic lepšího... než si vyjít ve dvě ráno na blízký kopec.



Nakonec s námi - k mému klidu - šel ještě jeden kamarád. Vážně, jen my dvě, to bych se ve tmě po městě bála. I když to po cestě na onen kopec nebylo se světlem o mnoho slavné - kdyby (a teď ani nevím kdo z těch dvou) neměl baterku, asi bychom skončili ještě pod schody. Nakonec jsme dorazili na jedno místo, které má pro mě už od dětství velký význam. Dětské hřiště.

Hnedka jsem - za smíchu obou dvou za mnou - vyrazila k houpačkám. Jistě, asi úplně nevyhovuji věkovému omezení, ale na druhou stranu - jsem stejně těžká, někdy i lehčí než většina dětí splňující tento limit, takže by na mě tak i tak ta konstrukce spadnout neměla. (Ale vážně, proč je to omezení na 99% hřištích věkové? Hmotnostní by dávalo mnohem větší smysl... A pak by bylo na daném člověku, jestli mu zrovna přijde vhodné se ve dvaatřiceti jít houpat.)

Houpání se na houpačce na kopci nad městem v noci má své kouzlo. Člověk si přijde, jakoby se každým zhoupnutím trochu přiblížil, ale zase o mnoho více vzdálil realitě. Jakoby letěl čím blíže k těm světýlkům celého města. Jakoby mohl doletět až na střechu projíždějícího vlaku, o kterém z té dálky není poznat, jestli je nákladní nebo osobní... anebo rychlík? Je spíše slyšet než vidět v té tmě a tichu...

Jak vůbec vím, že už jsem neodletěla ke hvězdám? Že tu jsem? A že tu nejsem sama? Co když vše kolem mě je jen iluze, kterou jsem si vytvořila, abych nebyla tak sama? Přijdu si, jakoby poslední dobou bylo vše řešitelné - dříve či později, s většími či měnšími oběťmi, ale přece... Všechno má tak jasné řešení. A jasné výsledky v každém případě. Jakoby vše byl jenom můj sen, kdy si vše ovládám svou myslí. Proto jde vše proti mně a proto mi jde vše na ruku? Když se nudím, musím si přeci vymyslet překážky. Bez nich by to nebyla zábava, i když to občas ničí...

Kdybych potřebovala, dostanu vše. S hnutím prstem, ale s přesným návodem jak na to. Ač bych ho možná neviděla...

Letím dál... dál...

 


Komentáře

1 Šáša Šáša | 24. ledna 2018 v 11:34 | Reagovat

Trochu začínám litovat, že jsem taky nešla... :-D
Ale k myšlence - už dlouhou dobu věřím teorii, že když má člověk vysněný nějaký cíl a ve své mysli plně věří tomu a představuje si, že se opravdu vyplní, pak to vážně vyjde. Když tomu nevěří on sám, pak se to nejspíš nepovede.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama