Moc přemýšlím.

20. června 2018 v 23:10 | Náťa |  Moje žvásty
Někdy moc přemýšlím. Někdy, když je mi hůř. A někdy zase, když je mi líp. Ale i když teď je to spíše ta druhá možnost, nepřijde mi, že by to bylo o tolik lepší.

Přijdu si občas, jakoby celý můj život byl voda ve studni, rozdělená na vrstvy, každá jiná. Ale teď se nějak omylem slévají dohromady, a já netuším, kde jsem, snažím se mezi nimi alespoň udržet na hladině, když už nevím co je teď a co bylo včera, a co bylo před deseti lety mi přijde bližší než to co má být zítra...

Je to zvláštní pocit, jako bych já byla spíše nezávislý pozorovatel, který už ani moc neovlivňuje to, co dělá. Přijdu si trochu bezmocná. Ale zase ne tolik odloučená od reality. Jenom trochu, maličko šoupnutá na stranu. Ale nikdo už mě nevrátí zpátky. Ani já to neumím.

Přitom se raduji z maličkostí, a žiju si docela dobrý život, možná i takový, jako jsem si to dřív přála... asi si něco nepřipouštím, mám v sobě nějaký blok, jinak si nedokážu vysvětlit, že si přijdu nešťastnější a více "mimo" než moje já před pěti lety...

Pro mého kamaráda Mí
 


Komentáře

1 Šáša Šáša | Web | 27. června 2018 v 16:09 | Reagovat

Proplouvání životem, něco tomu prostě chybí... já to chápu, mám to občas podobně, ale asi ne úplně stejně. Doufám, že se to brzy vyjasní a zlepší, možná jen právě hledáš sebe sama.

2 beznadějná romantička beznadějná romantička | E-mail | Web | 2. srpna 2018 v 10:27 | Reagovat

ty stavy moc dobře znám, snad je ti už lépe a našla jsi vnitřní rovnováhu... mě vždycky na toto pomohlo prostě jen psát... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama