Vnitřní dilema aneb kam na vysokou

26. června 2018 v 23:35 | Náťa |  Moje žvásty
Tak, papír o tom, že jsem úspěšně prošla do dalšího (posledního! jupí! ...jupí?) ročníku gymnázia, už mám skoro v ruce a stejně rychle jako se blíží krásný pátek (krásný jen na začátku, po příjezdu domů mě čeká celý den utrpení... totiž, balení na tábor), blíží se ke mně neodvratně i maturita.

O té už jsem tady psala, ale není to jen o té jedné zkoušce, jednom... dobře, s písemnými zkouškami několika dnech strastí a utrpení. Přeci jen, jsem gymplák. Očekává se ode mě, že půjdu někam dál. A já asi i chci jít dál.

Dříve jsem byla tak nějak přesvědčená, že chci jít na psychologii. Zaměřit se na autismus. Aby už tolik dětí nemuselo trpět, protože jejich rodiče v dobré vůli naletí podvodníkům a špatným terapií. Ale aby i dospělí autisti dokázali přežít v tomto světě. Bum, přišla jiná profesorka na občanku, a na sen jsem se vykašlala.

Přesunula jsem svůj zájem k biologii a chemii. Tyto předměty mě ostatně i přes příšernou učitelku lákaly už na základní škole, ráda jsem objevovala svět, a tak... proč ne? Biologie mne nelákala tolik, co chemie. Ale to by nebyl problém, mohla jsem jí na obor čistě s chemií. To byl můj sen ve druháku. Přišel třeťák, návštěva ústavu experimentální botaniky. Ihned jsem chtěla jít pracovat s kytičkami. To se mne zatím nepouští. Vážně ne?

V průběhu třeťáku jsem se dala víc na hudbu. Hraní na flétnu (protože klavír už je pár let problém přivézt), zpěv. A dostala jsem se náhodou až k jednomu úžasnému zpěvákovi. Z Finska. Uchvátil mne. A začala jsem chtít jít studovat finštinu. Hrozně moc. Nemohla jsem se toho pustit. Po pár dnech rána jako z čistého nebe - na UK to je dvojobor. Co k tomu? Je mi doporučena sociologie. Nadšená, že budu socka a humáč zároveň, dozvídám se další neštěstí - na UK socka dvojobor není. Ale prej jinde jo. (Ignorujme fakt, že ta osoba doteď po půl roku - a to se dá asi považovat za kamarádku? - nepochopila, že já vážně chci jít do Prahy a ne někam na druhou stranu ČR...) Co tedy k tomu? Nebo to vzdát rovnou, předem? Hledám, hledám, jedno horší a děsivější než druhé, jen co je pravda. No, teď jsem možná něco našla. Nebo je to jen můj výmysl, iluze.

Ale já to nevzdávám. On mě život někam zavede nebo se tam zavedu sama. Nějak ale skončím. A třeba to bude líp než pod tím mostem. Třeba to bude v baráku se čtyřma titulama a pětinásobkem + 1 koček. Ne že by ta druhá část nebyla ideální.
 


Komentáře

1 Šáša Šáša | Web | 28. června 2018 v 16:28 | Reagovat

Jsem zvědavá, co tě zaujme příští, poslední rok... hlavně aby tě něco stihlo zaujmout do podávání přihlášek na VŠ! :)
Ale teď vážně, být tebou, vyberu si něco, co si dovedeš představit, že by tě mohlo v budoucnu bavit delší dobu a aby tě to za pár let neomrzelo... což vlastně zjistíš i při studiích.
A finštinu podle mě není problém studovat jako samostudium, třeba i vyjet do Finska - jazyk se stejně naučíš lépe při běžném používání než na škole.

2 Náťa Náťa | E-mail | Web | 28. června 2018 v 22:35 | Reagovat

[1]: Spíš jde o to, že by mě k tomu ta škola i dokopala. Však víš, jak jsem na tom s prokrastinací. A navíc jsem k tomu našla docela fajn druhej obor, i když by to bylo asi dost hard core zvládat i s tou všcht. Ale teoreticky bych mohla sehnat kontakt na jednoho bývalýho studenta, kterej tam byl a zeptat se, jaký to tam je a jestli se to dá zvládat vůbec samo o sobě, natož ještě s takovou sebevražednou kombinací. Uvidíme, uvidíme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama